Čistota toalet je kritickým bodem úklidu budov. Špinavé a nehygienické toalety (WC) jsou vždy terčem stížností. Nedostatečná úroveň úklidu na nich pak dokáže zkazit dojem třeba i z jinak dobrého úklidu. A nejde jen o dojem.
 

Toalety jsou hlavním zdrojem onemocnění, která způsobují mikroorganismy. Alarmující studie prokazují, že nebezpečné biologické nečistoty z toalet se přenášejí po celé budově na podrážkách bot, vzduchotechnikou apod. Tradiční úklidové nástroje, jako jsou hadry a mopy, ale na důkladný úklid toalet nestačí.
 

Naopak jak ukazují studie, často jsou zdrojem křížové kontaminace a napomáhají pouze distribuci nebezpečných nečistot a bakterií po celé budově. Slabým článkem snahy o zajištění čistoty a hygieny v budovách jsou i sami úklidoví pracovníci, kteří mohou přenášet bakterie a nečistoty po celé budově na rukou (rukavicích), oděvech nebo na kolečkách úklidových vozíků. Anebo zkrátka proto, že stejným „hadrem“, kterým vytřeli na toaletách, vytírají i v dalších prostorách.
 

Jak na správnou očistu WC

Důležité je pravidelně utírat dezinfekcí WC mísu, prkénko (použít je možné i dezinfekční prostředek, např. Sanytol) a také splachovač. Pokud není v podniku bezdotykové splachování, součástí očisty WC by měla být i očista klik u dveří, které jsou také potenciální líhní všech možných bakterií a virů.
 

Jednou za měsíc by mělo proběhnout i generální čištění na toaletách. Navzdory všem preventivním prostředkům se v záchodové míse v důsledku usazování minerálů tvoří nepěkné kroužky. U usazenin nepomůže jen aplikace čisticího prostředku, nezbytná je i poctivá ruční práce. Mechanické očištění štětkou (nutné je nezapomenout při této mechanické očistě na prostor pod okrajem mísy, kde vznikají usazeniny).
 

Důkladnou očistu je nutné dopřát i záchodovému prkénku. Při čištění úchytů záchodového prkénka, kde je velké množství spár, se hodí i zubní kartáček. Použitý a co nejvíce roztřepený, aby se dostal i do těch nejmenších skulin.
 

Při „záchodovém úklidu“ je samozřejmě nutné věnovat pozornost nejen samotné záchodové míse (či mísám), ale také podlaze, stěnám a v neposlední řadě i všem dalším zařizovacím předmětům, které tvoří součást toalety. Očistu je tak nutné dopřát i zásobníkům na toaletní papír či např. na papírové ručníky, s podobnou péčí jako o záchodovou mísu, je nutné očistit a zbavit nánosů také umyvadlo.
 

Při čištění toalet se uplatní textilie z mikrovláken. Textilie z mikrovlákna potřebuje méně vody, méně chemického prostředku a méně úsilí na čištění než klasické látky či utěrky. Díky menšímu množství vody i prostředku oschnou povrchy rychleji. Tím se zkrátí doba uzavření toalet při úklidu a sníží se riziko uklouznutí a pádu.
 

 

U toalety to nekončí

Pozornost je třeba věnovat jak úklidu toalet, tak jejich vybavení. Vše začíná už u sanitární keramiky a jejího výběru. Obvyklou výbavou pánských toalet ve veřejných objektech jsou pisoáry. Dříve často využívaná pisoárová stání, kdy člověk močí na zeď a vše stéká do připraveného kanálku, jsou „out“. Co naopak bude možná brzy „in“ a v současné době je technickou novinkou, jsou tzv. bezvodé pisoáry, fungující prakticky na principu suchého záchodu, ale o mnoho hygieničtěji.
 

Hydrostatickou vznosnou ploškou nacházející se v sifonu pisoáru je zaručen odtok moči a znovu zavření sifonu bez zápachu. Plovák je skrze tekoucí moč z mísy pisoáru tlačen dolů a po ukončení vyplave zase nahoru proti gumové horní části sifonu. Vše, co se nachází v sifonu, vyteče vypouštěcími otvory bez spláchnutí do kanalizace.
 

Patentovaný a vyměnitelný sifon, který se vsazuje, dělá tedy splachování zbytečnou a nepotřebnou záležitostí. Pisoár nemá žádné ovládací díly a skrze patentovanou formu nic nevytéká zpět.
 

Design pisoáru je navržen minimalisticky, aby neměl žádné zbytečné plochy, kde by se držely bakterie a usazeniny. Je vyroben jako jednotný odlitek a nejsou na něm tudíž žádné spoje. Řešení tak šetří vodu a zároveň zajišťuje čistotu na toaletách bez nepříjemného zápachu.
 

Pozornost je třeba věnovat i výběru záchodových mís. Snadnost údržby mísy ovlivňuje např. konstrukce vnitřního splachovacího kruhu. Ať už je ale kruh otevřený, uzavřený, či polouzavřený, nikdy při spláchnutí nezajistí zcela rovnoměrné opláchnutí vnitřní části mísy. A i sám splachovací kruh představuje záhyb, v němž se mohou nerušeně usazovat nečistoty a bakterie.
 

Řešením tohoto problému může být WC bez splachovacího kruhu konstruované tak, aby se samo postaralo o svou perfektní údržbu.